Žít nebo zemřít: kapitola 9 - Někdo, kdo si nezaslouží zemřít

Keity seděla u stolu a zrovna teď měla plnou hlavu starostí.

“Proč mi nikdo neřekl, že Sekce ví o vrahovi Kristýny?” Zeptala se.

Dani, který seděl proti ní se nepatrně usmál. “Říkáš to, jako bys mi to dávala za vinu.”

Keity se mu zamyšleně podívala do očí a vzápětí prudce zavrtěla hlavou. “Ty víš, že ne. Chápej ale, že mám vztek, když se všechny věci, co jsou důležitý dozvim od tebe. Sekce mlčí jek zařezaná a já pak ani nemůžu věřit svým uším. Navíc pokud jde o smrt kamarádky.”

“Vždyť já si nestěžuju...” řekl a zadíval se na její ruce, které držel na stole ve svých.

“Víš ještě něco?”

“Skoro nic. Šéf ti prej vysvětlí tvojí akci.”

“Jak jinak! Když se někde na světě děje něco podezřelýho, Sekce v tom má zaručeně prsty a většinou všechno dopadne tak, že pro mě připraví nějakou pikantní akci. O co půjde teď? Mám se s někym vyspat? Tancovat v night klubu? Šlapat chodník? Fotit pro porno?”

Dani se jejímu rozhořčení rozpačitě usmál. “Máš brát drogy...”

Prudce se na něj podívala a on rychle uhnul pohledem, jako by se bál, že mu může její pohled propálit oči.

“Cože?!” Vykřikla, jako by snad jeho slova přeslechla. “Danieli Sondane, řekni to ještě jednou!”

“Já za to přece nemůžu...” řekl potichu a zatvářil se jako malé pokárané dítě.

Keity se podívala na jeho obličej a výraz ve tváři jí změkl. Od té doby, co s ním chodila se se všemi starostmi vypořádala překvapivě rychle, jenže teď v tom byl rozdíl. Šlo totiž o smrt jedné dívky z Keityiny třídy. Zabil jí muž, který pracuje pro Rudou Stopu a je zřejmě také distributor drog.

“Mám poslední otázku,” řekla jemně. “Kdy začnu s akcí a kdo mi s ní bude pomáhat?”

“To ale byly dvě otázky...”

“Fajn, tak jsem měla poslední dvě otázky!”

“Odpovim ti jen na tu první, na tu druhou stejně neznám odpověď. Začneš za dva dny.” Dani se nadechl. “Nic jinýho fakt nevim, už mě netrap.”

“Tak promiň, vrtá mi to hlavou...”

“Já ti přece nic nezazlívám.” Prohlásil nakonec a vstal. “Už musim. Měla bys chuť jít večer někam ven?”

“Jo, ráda odsud vypadnu...” odpověděla a položila si hlavu znaveně na dlaně.

Podíval se na ní. “Máš moc starostí, musíš si odpočinout.”

Pomalu vstala. “To je pravda. Mám starosti, ale jsem šťastná.”

“To rád slyším,” pověděl, usmál se a chytil ji kolem pasu. Políbili se.

“Radši ti nebudu řikat na rozloučenou: “užij si akci”, mohlo by to se mnou špatně dopadnout.”

“To seš docela chápavej.”

Dani poodešel ke dveřím. Tak v šest, jo?”

Kývla na souhlas.

Další den po škole šla Keity rovnou do Sekce. Sedla si k Madeline a snažila se věnovat pozornost jí a ne slohové práci z češtiny, která měla být ráno hotová.

“Vypadáš dobře,” spustila Madeline.

“Cítím se tak.”

“Takže už jsi našla modrý květ?”

“Cože?”

“Smysl života, to se tak říká.”

“Jestli se mě ptáte na to, zdali jsem ráda, že je Dani v Sekci, tak jste mě ještě nepřesvědčili.”

“Ale jsi ráda, že ho znáš.”

“Já ho miluju.”

“Poznala jsi ho v Sekci.”

“Madeline, prosím vás, dost. Přišla jsem kvůli mé akci.”

“Ano, ovšem. Ve tvé škole byla zavražděna dívka jménem Kristýna. Byla zabita doktorem Simonem Falsem, který je agentem Rudé stopy a je zároveň distributorem drog mezi mladistvými. Kristýna byla závislá, ale rozhodla se přestat a on si to nechtěl dát líbit, tak ji zabil. Tvůj ředitel si nechal zavolat soukromého detektiva, který vás od zítřka bude učit český jazyk a toho člověka se budeme držet my. Chci po tobě, abys ho dovedla na správné stopy a aby to skončilo Falsovou smrtí. Ten detektiv v tobě samozřejmě nesmí vidět nic většího, než Kristýninu spolužačku, která ví o něco víc, než ostatní. Jasné?”

“Naprosto. Ani se raději nebudu ptát, k čemu je Sekci smrt toho člověka dobrá. Ještě něco?”

“Je ti doufám jasné, že v průběhu této akce je Daniel tabu.”

“Pochopitelně. To je vše?”

“Prozatím. Můžeš odejít.”

Dívka se zamyšleně zvedla ze židle. “Jak mám najít False? Abych si od něj mohla koupit ty drogy.”

Madeline se usmála, “správná otázka. Michael ti zprostředkuje první setkání. Až si promyslíš plán akce, dej mi o něm vědět.”

“Jistě.”

Vyšla z místnosti a zamířila k počítačům, kde plán akce rychle sepsala a ještě tu hodinu ho doručila Madeline.

O den později přišel ráno do hodiny pan ředitel a vedl s sebou muže. Byl to velice sympatický člověk a Keity bylo hned od prvního pohledu jasné, že pro ženy kolem něj je určitě nadmíru přitažlivý. Měl delší tmavé vlasy do culíku, hnědé oči a milý úsměv. Tak takového detektiva skutečně nečekala.

“Možná jste u slyšeli o novém profesorovi na češtinu,” začal ředitel, “tak to je on. V naší škole bude jen krátce na záskok za paní profesorku, takže doufám, že se mu ukážete z té lepší stránky, prozatím děkuji.” dokončil rychle a odkráčel za povinnostmi.

“Přeji vám dobrý den, jmenuji se Nicolas Slaughter a budu u vás vyučovat čtyři hodiny týdně, po dobu jednoho měsíce. Byl bych rád, kdyby mi někdo vás řekl alespoň konec probírané látky.”

Celá třída zarytě mlčela. Od toho dne, kdy se našla mrtvá dívka v suterénu školy uplynul zatím jen týden a nikdo ještě nebyl schopen se z šoku vzpamatovat, takže jinak veselí a schopní studenti seděli a byli zticha.

Muž je přelétl očima. “Slyšel jsem, co se tady na škole stalo,” řekl, “co kdybychom tedy na chvíli opustili literaturu a promluvili si o Kristýně? Máte k tomu co říct?”

“Byla to dobrá holka,” utrousil kdosi. I ostatní se přidali se svými slovy. Keity věděla, že mají potřebu si o tom všem s někým důvěrně promluvit a proto by si vytrhala vlasy, kvůli tomu, co musela udělat.

“Nemusíte se do toho míchat, pane profesore,” řekla, “vy jste jí neznal.”

Celá třída k ní nechápavě obrátila zrak.

“Chtěl jsem vám jen pomoci přenést se přes krizovou situaci.”

“My od vás pomoc nepotřebujeme. Jste profesor, ne psycholog, takže vám do naší situace nic není.”

Svraštil čelo. Věděla, že přemýšlí. Snad je mu už teď jasné, že má ona s Kristýnou něco společného.

Po vyučování ho potkala na chodbě.

Zastavil ji. “Ty jsi Keity Samuellová, že?”

“Ano,” odpověděla plaše. Na schodech zahlédla Daniho, ale raději se pohledem rychle vrátila k panu Slaughterovi.

“Máte něco na srdci?” zeptala se.

“Rád bych si s tebou promluvil, máš chvíli čas?”

“Mám… týká… týká se to mého chování při hodině? Já… já – omlouvám se, já…”

“Ne, počkej, vůbec ne, pojď se mnou.”

Zavedl ji do profesorské sborovny a zavřel za sebou dveře.

“Co víš o Kristýně?”

“Promiňte, ale tady jsme všichni zvyklí, že se studentům vyká.”

“A… ano, ovšem. Keity, prosím, odpovězte na otázku.”

“Ne, já nebudu odpovídat, nechci o tom mluvit.”

“Chci vám pomoct!”

“To už jste říkal. Jste profesor, ne psycholog, ani policajt, takže vám do toho nic není.” Zvedla se a zamířila zpátky ke dveřím.

Zastavil ji.

“Poslouchejte, je mi jasné, že o ní něco víte a když to neřeknete policii nebo někomu jinému, můžete mít vážné problémy.”

“Ale to už mám, dejte mi pokoj!” Keity se rozplakala a chtěla znovu utéct, ale on ji pevně držel za ruku a nepustil ji.

“Tak mluvte konečně.”

“Ona… byla to moc fajn holka… ale… byla, byla závislá…”

“Na drogách? Jak to víte?”

“Ne, pane profesore, nechte mě jít, nic jiného nevím.”

“Ale víte!”

“Kdo si myslíte že jste? Přestaňte, nezajímejte se. Já chci jít pryč, chci domů!”

“Můžete třeba zachránit životy, včetně toho svého, Keity.”

Už nic neřekla. Utrápeně se na něj podívala a on uvolnil sevření své ruky. Utekla z místnosti.

Ani netušila, že její plán vyjde tak brzy. Nicolasovi Slaughterovi se vyhýbala a nechodila na jeho hodiny. Pak, když si byla jistá, že nadešel čas, šla přímo do sídla doktora False.

“Chci přestat,” křikla na něj.

“Ale, ale, naše holčička si už užila a teď má dost, co?”

“Už nechci pokračovat, nemám peníze, nechci brát ten hnus, nechte mě jít!”

“To ti ta tvá kamarádka nebyla příkladem, co?” Vytáhl zbraň.

“Nedělejte to!” Za Keity zazněl hlas detektiva. Fals namířil zbraň a několikrát vystřelil. Možná to byla nešťastná náhoda, že jedna kulka zasáhla cíl. Omráčeně padl na zem. Fals zamířil znovu a v tu chvíli se Keity neudržela. Možná nebyla připravená zabít sebe, možná nebyla schopná nechat zabít Nicolase Slaughtera a možná jí byl doktor Fals natolik odporný, že uhnula kulce, vytáhla svojí zbraň a jednou přímou ranou překvapeného muže zasáhla do prsou. Když bylo po všem, otočila se a s úlekem zjistila, že jí detektiv po celou dobu sledoval.

“Máme rozdílné pistole, ale oni to vyšetřovat nebudou,” řekla tiše, “můj plán zklamal, pane Slaughtere, měl jste vyváznout v pořádku… je to moje vina… ale – aspoň jste na živu. Brzy vás tu najdou, nemějte strach, já teď nemůžu udělat nic víc. Rychle odjeďte zase domů a nevracejte se. O ničem nevíte. Zapomeňte na mě i na všechno, co jste v poslední hodině viděl. Jde mi o život a vám ještě víc, tak si to pamatujte a… a nevracejte se… nikdy.” Otočila se a vyběhla ze dveří.

“Počkej!” Zaslechla, ale už se nezastavila, běžela dál.

“Byly nějaké problémy?”

“Ne, Pane.”

“Plán vyšel do posledního puntíku?”

“Detektiv Nicolas Slaughter byl při akci lehce postřelen.”

“Doktor Fals je mrtev.”

“Zajisté.”

“Výborně, do dvou hodin očekávám podrobné hlášení.”

“Ano.” Dívka poodešla.

“A, Keity?”

Otočila se zpět.

“Tvá akce měla dobrý základ a trvala kratší dobu, než jsme s Madeline očekávali. Chválím tě, velice se lepšíš.”

“Děkuji… Pane.”

Zamyšleně se vydala ze dveří a prošla centrum.

Z přemýšlení jí vyrušil mužský hlas. “Co se stalo tak vážného, že kolem mě přejdeš a ani nepozdravíš?”

Prudce se zastavila. “Promiň, Waltře, přemýšlím o hlášení.”

“Aha, skončila jsi tu svou slavnou akci s tim detektivem.”

“Jo, přesně tak. Šéf chce hlášení do dvou hodin.”

“Sice nevím, co je na hlášení tak složitého, nicméně tě nechám přemýšlet. Mimochodem, jek to jde s Danim?”

Zářivě se usmála. “Cítim se skvěle, Waltře. Je milej, pozornej…”

“A miluje tě…” Dodal hlas za jejími zády.

Podívala se na Waltra. “Vidíš?”

Muž se k ní sklonil. “Neříkal jsem to? Jsi šťastná, vyhrálas,” zašeptal tak, aby to Dani neslyšel.

“Je to taky tvoje zásluha,” řekla ještě, Waltr odešel a ona se otočila.

“Nevěděla jsem, že máš v úterý práci.”

“Tušil jsem, že tě tu najdu. Už ti skončila akce?”

Keity se zamyslela. “Jo, před chvilkou se ty dva povraždili. Musím sepsat hlášení.”

Dani se jí podíval do očí. “A všechno je, doufám, v pořádku,” řekl podezíravě.

“Jo.”

“Poznám to na tobě, ale budiž, nechceš o tom mluvit…”

“Ale houbelec, jen si mě přehnaně všímáš.”

“Dobrá, dobrá, nechám toho. Až to napíšeš, najdu tě doma?”

“Nebo ve stáji.”

“Fajn,” řekl a objal ji, “doufám, že ses mi nestala závislá na drogách.”

Položila mu ruce na ramena. “Jsem závislá. Ale na tobě,” zašeptala a políbila ho.

Pak se podívala vzhůru a zahlédla Šéfa a Madeline, jak je pozorují. Vytratil se jí z tváře úsměv.

“Musím jít,” pravila a jemně odtáhla jeho ruce ze svých boků.

“Počkej, co se stalo?”

“Nic.” Keity znovu vzhlédla, pak se vrátila k Daniho očím.

“Jdu psát, promiň.”

Jen co odešla, podíval se směrem Šéfa. Byl zamyšlený. Věděl, že se dnes Keity chová jinak, že nechce mluvit v Sekci a že se něco stalo. Byl rovněž pevně rozhodnutý zjistit co se děje.

Keity dopsala hlášení a vydala se k domovu. Před stájemi skutečně stál Dani.

Usmála se.

“Tak mluv, proč jsi přišel?”

“Chci jen vědět, co se děje.”

Svraštila čelo. O nepodařené akci mluvit nechtěla a ani nemohla. Sice tušila, že v jejich okolí žádné kamery nejsou, ale v této situaci opatrnosti nezbývá.

“Jen mám občas strach, jestli náš vztah nebude proti vůli Sekci.”

“Tak proto ta změna dneska…”

“Ano, myslela jsem na to už dřív, ale teď mi přišlo, že vidim něco v Madelininých očích, víš?”

Chytil ji za ruce. “O to bych strach zatím neměl. Naopak bych řekl, že máme oba vyšší výkonnost, takže by to byla ze strany Sekce hloupost, ne?”

Kývla. “Samozřejmě máš pravdu,” pověděla a on se jejím slovům usmál.

“Já mám totiž vždycky pravdu.” “A teď taky, když ti řeknu, že tě mám moc rád.” Dodal a přitáhl si obě její ruce ke svému pasu, aby byla blíž.

“Můžu ti dát pusu?” Zeptal se opatrně.

“A co když řeknu, že ne?”

“To bys porušila scénář a celý záběr by se musel opakovat.”

“A bude se opakovat i v opačnym případě?”

“Jestli chceš…”

“Fajn, tak jo.”

Dani jí chytil kolem krku a přitiskl na její svoje rty.

Po tomhle okamžiku už dočista zapomněla na to, že se nestalo, co se stát mělo, že napsala falešné hlášení a i na to, že panu Slaughterovi a i jí hrozí nemalé nebezpečí.

Přesvědčila sama sebe, že vzal její hrozbu vážně a rychle odjel. Zapomněla na něj a všechno bylo dále v pořádku. Jen občas se jí něco nezdálo. Kráčela ulicí k bytu a zastavila se. Něco jí tam nesedělo…

Autorka článku: Markéta Zelená
Další články od této autorky
Článek zaujal už lidí